Ing. Eduard Průša, CSc.

O sobě

Fotografickou dokumentací lesů jsem se začal zabývat již v začátcích své lesnické praxe v r. 1941. Nejprve jsem dělal jen příležitostné záběry na černobílý materiál, od roku 1956 též na barevné diapozitivy. Tato činnost se stala mým koníčkem. Chtěl jsem zachytit celou škálu našich lesů od lužních lesů po kosodřevinu. Zvláštní pozornost jsem věnoval zbytkům přirozených lesů, hospodářským způsobům, lesům s dobrými výsledky hospodaření a stanovištním podmínkám (půdním typům a rostlinným indikátorům). Kvalitní fotodokumentace byla nezbytná pro moji vědeckou práci v oblasti pěstování lesů na typologických základech, jíž jsem průkopníkem.

Z nashromážděných fotografií jsem vytřídil nejlepší fotografie (celkem cca 5.000 barevných diapozitivů a cca 5.000 černobílých). Kritérium výběru byla vypovídací schopnost hotové fotografie a její technická kvalita. U rostlinných druhů též stádium, ve kterém byly rostliny zachyceny. O popularitě a kvalitě sbírky svědčí její využívání od šedesátých let do současnosti. V letech 1969 a 1975 vydalo nakladatelství KOMENIUM 38 diafilmů jako učební pomůcky pro výuku odborných předmětů na lesnických školách a gymnáziích, černobílé fotografie byly použity v učebnicích lesnická botanika, nauka o lesním prostředí a pěstování lesů. Mnoho fotografií bylo publikováno v mých odborných publikacích i v knihách jiných autorů. Velmi často jsou diapozitivy i černobílé fotografie používány jako obrazový doplněk pro semináře a školení a jako ilustrační fotografie v odborných periodikách.

Časté používání sbírky se začíná projevovat na jejím technickém stavu a problémy nastávají i v udržování kompletnosti, neboť mnoho fotografií a diapozitivů je neustále zapůjčeno. Po zdokonalení a zlevnění výpočetní techniky v posledních letech se otevřela možnost zpřístupnit moji sbírku fotografií v elektronické podobě. Proto jsem začal pracovat na kompletaci sbírky a sestavení katalogu. Realizace tohoto projektu předpokládá naskenování vytříděných záběrů (celkem cca 10.000 ks) a jejich následné zpracování a současně vytvoření katalogu s popisem. Vzhledem k mimořádnému rozsahu projektu jsou práce rozděleny do několika etap s předpokládaným ukončením všech prací v průběhu roku 2001.

Předností tohoto materiálu tj. půdní typy, rostliny a lesní porosty je ten, že veškeré tyto informace je možné vztáhnout k určitému výseku biocenózy, tj. souboru lesních typů. Zachycuje totiž celé prostředí určitého lesního ekosystému. V lesních porostech je možno většinou sestavit řady porostů - pralesovitý porost, porosty s přirozenou skladbou, různá porostní stádia (listnaté, smrkové, borové porosty), rozličnou jejich obnovu i s příklady dosažených optimálních výsledků. Jsou rovněž zachyceny přírodní kalamity, škody zvěří, nevhodné zásahy, meliorace lesních půd apod.. Toto dílo je výsledkem mnohaleté práce a dokumentuje jak rozličné soubory lesních typů v časovém úseku (cca 30 let), takže je současně i archivem pro porovnání a hodnocení současného stavu. Samozřejmě jsou nejvíce zachyceny hospodářsky a plošně nejvýznamnější soubory lesních typů. Ale i plošně a hospodářsky nevýznamné SLT jsou dobře zdokumentovány, protože jsou buď přírodovědně zajímavé (např. dřínové doubravy), nebo zakrslé porosty na horní hranici lesa. Účelem tohoto souboru je dívat se na les prizmatem diferencovaného (různého) lesního prostředí s tím, že nám má pomoci volit taková opatření v lesních porostech, která jsou přírodě bližší, v rozvinutých případech i ekonomicky výhodnější. Tvorba lesa je pak trvalá a dlouhodobě vytváří i obecně příznivější životní prostředí.

Výsledkem je zpracovaný materiál uložený na CD discích, který umožní uživateli jeho prohlížení s možností připojit krátký doprovodný komentář. Kreativní uživatelé mohou z této banky obrazových a textových informací vytvářet dle vlastních individuálních potřeb elektronické publikace, vzdělávací pásma apod. (za předpokladu, že neporuší autorský zákon a licenční ujednání). Takto zpracované pomůcky mohou sloužit jako doplňková názorná učebnice komplexního pohledu na diferencovaný přístup k životu lesa vůbec. Předpokládám její využití jak na lesnických školách všech stupňů tak i praktickými lesními hospodáři a všemi zájemci o přírodu.

Pro základní informaci a orientaci je v nápovědě připojena tabulka souborů lesních typů, kde u každého souboru je uveden počet snímků. Základní členění je podle přírodních lesních oblastí (viz připojená mapka PLO), ráz širší krajiny je zachycen na několika snímcích. Lokalizace je uvedena podle Mapy organizace státních lesů z r. 1986 a to podle lesních závodů a polesí (viz připojená mapka LZ). V rámci lesních porostů jsou zachyceny jak pralesovité porosty, tak i velká část chráněných území na lesní půdě (v seznamu označené třídícím znakem “R”, viz přehled třídících znaků), takže je možné využití i v ochraně přírody. Rostliny je možno členit podle Ekologických skupin rostlin (Průša, 1967) a obsahují i většinu chráněných rostlin (rovněž označené třídícím znakem "R"). Názvy rostlin jsou uvedeny podle Klíče k úplné květeně ČSR (J. Dostál, Academia 1954). Často bývá u jednoho druhu několik snímků (celá rostlina, květ, někdy detail květu nebo plod) v přírodním prostředí. Fotografie byly pořizované průběžně od r. 1953 do r. 1978, tj. během 25 let. Je na nich zachycena historická etapa přeměn jehličnatých monokultur od jejího počátku až někde do stadia tyčovin. Velká pozornost byla věnována lesnicky významným objektům. Část těchto porostů je již obnovena, některé zcela zanikly, např. imisemi lesy města Chomutova, tvořené prof. Hegerem. Rovněž zanikla i některá chráněná území, např. rozpadem bučina pod Františkovou myslivnou v Jeseníkách, větrem vrchol Jizery.

Technickou část (skenování, zpracování obrazových a textových dat v PC a vývoj obslužného SW) provedla firma Evžena Šrámka, zaměřená na multimediální a informační systémy lesnictví. Tato firma rovněž zajišťuje distribuci hotových projektů a technickou podporu. Všechny barevné diapozitivy byly snímány v rozlišení 1770 dpi a v této velikosti archivovány na CD-ROM (14 ks). Pro tento produkt byly rozměry fotografií sníženy na 27,7 x 18,5 cm při rozlišení 72 dpi. Na závěr byla provedena retuše a úprava kontrastu a vyvážení barev. Zvolená velikost již umožňuje přijatelnou rychlost zobrazování na běžných počítačích při zachování přijatelné kvality obrazu. Zájemcům o vyšší kvalitu obrazu je možné poskytnout grafické soubory v původní velikosti.

Na závěr bych chtěl touto cestou poděkovat svému příteli ing. Jiřímu Vokounovi, který mi pomohl popsat půdní typy podle nového klasifikačního systému lesních půd (1993 ÚHÚL).

Ing. Eduard Průša, CSc.
V Praze dne 1.2.1999

Hold Eduardu Průšovi

Když jsme v roce 1994 spouštěli Eduarda Průšu v pralesovité rezervaci Diana do hluboké půdní sondy "pro stojícího střelce" bylo mu 73 let. Přesto dokázal s neuvěřitelným zaujetím přednést metodiku odběru půdních vzorků a popisu půdních sond, následně vliv příslušného půdního typu na bylinné i dřevinné patro, definovat potenciální přirozené společenstvo i pěstební postupy v náhradních porostech hospodářského lesa na dotyčném stanovišti a také opatření pro management rezervace v minulosti narušené lidskými zásahy. My, kteří jsme měli štěstí a absolvovali jsme s Edou více takových cest po pralesovitých rezervacích i hospodářských lesích, si až zpětně uvědomujeme jak dokonale dokázal tento vážený člověk a přítel spojit vědecké poznání lesních společenstev s praktickým náhledem na pěstování lesů i ochranu přírody

Na začátku jeho profesní dráhy byla právě zkušenost praktického lesníka, kterou zvolil jako náhradu za neuskutečněná studia na lékařské fakultě v době uzavření vysokých škol za druhé světové války. Po ukončení studia na klasickém osmiletém gymnáziu se vrátil zpět do rodného kraje a v revíru Jizbice pracoval nejprve jako výpomocný hajný a od roku 1942 jako lesní praktikant. V roce 1943 složil tzv. "úřední zkoušku pro lesní ochrannou a technickou službu pomocnou" podle říšského zákona z roku 1852. Poté nastoupil v Dolních Kralovicích jako adjunkt lesního úřadu a pod vedením Ing. Wagnera, kterého považoval za svého lesnického učitele, prodělal odborné lesnické praktikum a zároveň se definitivně rozhodl pro další směřování své profese v tomto oboru.

Po skončení II. světové války mohl Eduard Průša dokončit své vzdělání. V roce 1947 složil státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře (coby samouk s pětiletou praxí) a v roce 1949 absolvoval lesnickou fakultu v Praze. V témže roce nastoupil jako taxátor u tehdejšího ředitelství státních lesů, na technickém ústředí Brandýs nad Labem (budoucí Lesprojekt), pobočka Praha - Letná. Postupně se vypracoval na zástupce zařizovací skupiny (pod vedením Ing. Boušeho) a poté na vedoucího taxační sekce. Přitom měl možnost poznat rozličná růstová prostředí i různé způsoby obhospodařování porostů a při kompilaci těchto poznatků se začal systematicky zabývat lesnickou typologií.

Dynamicky se rozvíjející disciplína – lesnická typologie – se stala v roce 1956 na mnoho let jeho hlavní pracovní náplní. V tomto roce prováděl svoje první typologické mapování v dobříšských lesích. Poté následovala řada oblastí v Čechách a v roce 1962 se stal Eduard Průša vedoucím inženýrem fytocenologie na ústředním pracovišti Lesprojektu v Brandýse nad Labem. Stále více se zabýval propojením poznatků lesnické typologie s pěstební technikou, zejména s ohledem na šetrnější a přírodě bližší způsoby pěstování lesů, které by dokázaly využít tvořivých přírodních sil a tyto vhodně usměrnit ve prospěch trvalé produkční schopnosti lesů. V roce 1964 publikoval zásadní sérii příspěvků, v nichž poprvé souhrnně zpracoval uvedenou problematiku a nastínil možnosti pěstování lesů na typologických základech diferencovaně dle lesních vegetačních stupňů (Průša 1964a-c). Uvedenou problematiku dále rozvíjel a prohluboval a v roce 1969 spatřila světlo světa publikace Typologické podklady pěstování lesů, která se na dlouhou dobu stala jedinou komplexně pojatou prací syntetizující poznatky lesnické typologie a pěstování lesů (Plíva, Průša 1969).

Souběžně byl Eduard Průša jednou z klíčových osob při sestavování nového typologického systému ÚHÚL, který nahradil u nás původně používaný systém MMS (Mezera – Mráz - Samek). Jak Zlatníkův geobiocenologický systém, aplikovaný na Slovensku, tak náš systém MMS byly výrazněji zaměřeny na synuzii bylin jako hlavní indikátor prostředí. V silně a dlouhodobě pozměněných lesních porostech České republiky bylo však nutno hledat větší váhu pro indikaci prostředí v půdách. Prosazení a rozpracování této myšlenky a v té době již komplexní Eduardovy znalosti o prostředí byly hnacím motorem při vytváření nového a s určitými upřesněními dodnes používaného typologického systému.

Eduardův dlouhodobý zájem o zbytky přirozených lesů (které mimo jiné byly i výchozími modelovými plochami pro lesnickou typologii) předznamenal zahájení dlouholeté práce na studiu nejcennějších pralesovitých porostů v ČR se zaměřením na jejich strukturu a dynamiku vývoje a to nejen dřevinného, ale i bylinného patra a půdních poměrů. Od roku 1972 prováděl Eduard Průša rozsáhlá měření celkem ve 13 pralesovitých rezervacích - za pomoci rodinných příslušníků, studentů a přátel a v době svého volného času. Zde je nutno připomenout, že v průběhu šetření musel jubilant předčasně odejít z Lesprojektu do invalidního důvodu. Ani zdravotní potíže mu však nezabránily dokončit fenomenální dílo, které postupně publikoval v podrobných studiích v časopise Lesnictví (Pišta, Průša 1974; Průša 1974a, 1975, 1976b, 1977, 1985c; Průša, Holuša 1976a; Průša, Vokoun 1984). Dlouholetá mravenčí práce v pralesovitých rezervacích, vykonávaná ovšem s buldočí vytrvalostí byla zúročena v roce 1985 vydáním ojedinělé monografie o ekologii nejvýznamnějších českých pralesovitých rezervací (Průša 1985a). Na ni potom navázala souhrnná práce o zbytcích přirozených lesů v celé České republice, bohatě ilustrovaná fotografiemi z autorova rozsáhlého fotografického archívu (Průša 1990). I přesto, že Eduard Průša neprováděl šetření v pralesovitých rezervacích pod hlavičkou žádné výzkumné instituce, byl pravidelně zván na zasedání příslušné pracovní skupiny IUFRO, kde byla jeho práce vysoce hodnocena.

V období plné "pralesní" práce - v roce 1977 - obhájil Eduard Průša kandidátskou disertační práci s názvem Lesní typy, základ pěstování lesů, která se skládala ze tří částí (využití typologických podkladů v diferencovaném pěstování lesů; porostní stadia (fytocenóz) lesních typů; studie o pralesovité rezervaci Cahnov) a byl mu přiznán titul kandidát zemědělsko-lesnických věd.

Poznání vývojových zákonitostí přirozených lesů i přímá aplikace lesnické typologie do pěstební praxe umožňovaly Eduardu Průšovi velmi kvalifikovaně hodnotit stav lesních chráněných území a navrhovat jejich management. V době konzervačního pojetí ochrany přírody, kdy většina plánů péče byla zakončena výrazem "bez zásahu", přestože se často jednalo o člověkem výrazně pozměněná společenstva, vykonal Eduard pro ochranu přírody mnoho práce přednáškami a přesvědčováním o potřebě účelově zasahovat v narušených chráněných územích. Svoji představu aktivní péče o lesní chráněná území zpracoval do přehledné publikace, vydané tehdejším Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody (Průša 1985b), která se však se vzhledem ke svému obsahu a minimálnímu nákladu (120 výtisků) zakrátko stala vzácnou a opisovanou bibliofilií.

Devadesátá léta minulého století byla naplněna zejména předáváním poznatků a zkušeností mladým kolegům a dalším kompilováním takřka bezedného fotoarchívu. Na kompaktních discích byly vydány jako učební pomůcka přehledy lesních typů, porostních typů apod. Vyvrcholením Eduardovy publikační činnosti bylo nedávné vydání přepracovaného díla s názvem Pěstování lesů na typologických základech s rozsáhlou obrazovou přílohou na CD (Průša 2000).

Jak výše patrno, celoživotní dílo Eduarda Průši se svým rozsahem a záběrem poněkud vymyká běžným standardům. Jistě k tomu přispělo i téměř padesátileté zázemí a opora v osobě jubilantovy skvělé manželky, paní Ing. Alexandry Průšové, kterou pro její hluboké pochopení a zaujetí pro manželovu práci lze bez nadsázky nazvat "tichou spoluautorkou" jubilantova díla.

Když jsme loni v září absolvovali s Edou "pralesní okruh" u příležitosti jeho osmdesátin, postupovali jsme přes padlé velikány pomalu, ale stále vpřed, a diskutovali o výsledcích opakovaných měření v pralesovitých rezervacích. Na Boubíně jsme seděli již jen u plotu na okraji rezervace a tiše hleděli na krásu před námi. Nikdo neměl odvahu říci, že už půjdeme. A když jsme se přesto zvedli, neubránil se Eduard hlubokému, tichému dojetí. Jako kdyby věděl, že je tam naposledy…

Tomáš Vrška
Ochrana přírody 7/2002

Odhalení symbolického pomníku Eduardu Průšovi

Jiří Viewegh v časopisu Lesnická práce č. 12/2006

Seminář Kostelec nad Černými Lesy

17. října 2006 se konal v Kostelci nad Černými Lesy seminář, který připomněl nedožité 85. narozeniny Ing. Eduarda Průši, CSc. ( * 27. července 1921, Pálčice, + 28. února 2002, Praha).

Účastníci vzpomněli život a dílo mimořádně pracovitého člověka, pečlivého a přesného pozorovatele života lesa. Rozsah a hloubka jeho šetření a pečlivost a přesnost, s jakou je uskutečňoval, pomohly tomuto skromnému člověku vytvořit si pevný a silný názor a daly mu sílu být konzistentní, nepodléhat vlnám, kterými české lesnictví v posledních šedesáti letech procházelo a daly mu sílu prosazovat tento názor i v dobách nepříznivých.

Vzpomínáme na Ing. Průšu jako na jednoho ze zakladatelů české lesnické typologie, vzpomínáme propagátora na typologických základech diferencovaného hospodaření a propagátora jemnějších a přírodě bližších hospodářských způsobů, vzpomínáme na zakladatele monitoringu pralesovitých rezervací.

Podstatu jeho práce a jeho snažení shrnuje motto jeho poslední knihy: "V celkové koncepci vzdělání lesního hospodáře je typologie lesů zcela zásadním pohledem na les ve smyslu pochopení života lesa, jeho hospodářských možností a vhodných opatření; proto je nutné, aby chápal les jako jednotu půdního typu, humusu, vegetačního krytu a stromového patra. Je třeba, aby se orientoval v každém prostředí, v každém porostu. Změny lesního prostředí a jeho reakce na zásahy v porostech může vyčíst z měnícího se vegetačního krytu pomocí význačných rostlinných druhů. Po zhodnocení současného stavu může pak fundovaně rozhodovat o dalších zásazích v jemu svěřeném lese."

Odhalený pomník (17. října 2006)

Umístění pomníku

Pomník - odkaz na mapy Seznam.cz